Historie mistrovství světa ve famfrpálu

Jak stojí v Oficiálním průvodci Mistrovstvím světa ve famfrpálu – jenž byl vydán Mezinárodním společenstvím kouzelnických famfrpálových výborů (MSKFV) a je k dostání ve všech dobrých knihkupectvích za, dle mnohých až směšně předraženou, cenu třiceti devíti galleonů – turnaj se pořádá každý čtvrtý rok již od roku 1473. Avšak stejně jako mnoho dalších faktů o nejsledovanějším kouzelnickém klání, i přesnost tohoto tvrzení bývá často považována za spornou.

Jelikož se v patnáctém a šestnáctém století účastnila soutěže pouze evropská mužstva, puntíčkáři raději datují počátky Famfrpálového mistrovství světa až do století sedmnáctého, kdy byl turnaj zpřístupněn ostatním kontinentům. Horké debaty se vedou také o záznamech některých utkání z minulosti. Podstatná část zpětných herních rozborů zkoumá, zda došlo k magickému zásahu a jestli takový čin nezpochybnil, či neměl zpochybnit, výsledek zápasu.

MSKFV má nemilé poslání dávat této řevnivé a chaotické soutěži řád. Soupis pravidel o používání kouzel na hřišti i mimo ně údajně čítá devatenáct svazků a zahrnuje i takové směrnice jako “na stadion nesmí být přiveden žádný drak za jakýmkoliv účelem, včetně, avšak nekonče, zastávání funkce týmového maskota, trenéra či ohřívače hrnků” nebo “úprava jakékoliv části těla rozhodčího, ať už si dotyčný či dotyčná takovou změnu vyžádal/a nebo ne, bude potrestána doživotním zákazem účasti v turnaji a možným odnětím svobody.”

Jako zdroj prudkých nesouhlasů, bezpečností riziko pro všechny zúčastněné a časté ohnisko nepokojů a protestů je Famfrpálové mistrovství světa zároveň tou nejvíce vzrušující sportovní událostí na světě i noční můrou pro organizátory z pořadatelské země.

Zákon o utajování

Zlomovým momentem se pro Mistrovství světa ve famfrpálu stalo zavedení Mezinárodního zákona o utajování v roce 1692, jehož účelem bylo skrýt existenci magie a kouzelníků před mudly. Mezinárodní sdružení kouzelníků (MSK) spatřovalo v Mistrovství bezpečnostní riziko nejvyššího stupně kvůli masovým přesunům a shromažďování tolika příslušníků kouzelnické společnosti ze všech koutů světa. Díky následným hromadným protestům a výhrůžkám směřujícím na MSK však bylo odsouhlaseno, že turnaj může pokračovat, a řídící orgán – MSKFV – byl pověřen hledáním příhodných míst konání (většinou odlehlých vřesovišť, pouští či pustých ostrovů), organizací přepravy diváků (finále jich obvykle přijíždí shlédnout až deset tisíc) a dohlížet na hry samotné, kterýžto úkol byl všeobecně uznán jako jeden z nejnevděčnějších a nejtěžších v celém kouzelnickém světě.

Jak turnaj probíhá

Počet zemí, které přihlásí svůj famfrpálový tým na Mistrovství světa, se s každým turnajem mění. Pro státy s malou kouzelnickou populací může být těžké sestavit družstvo požadovaných standardů, počet zapsaných zemí ale mohou ovlivnit i jiné faktory, jako například mezinárodní konflikt nebo přírodní katastrofa. Jakákoliv země však může přihlásit své mužstvo do uplynutí doby dvanácti měsíců od posledního finále.

Týmy jsou poté rozděleny do šestnácti skupin v rámci kterých se utká každý tým s každým v průběhu následujících dvou let, až nakonec zbude šestnáct vítězných družstev. Ve skupinové části je herní čas omezen na čtyři hodiny, aby se předešlo nadměrnému vysílení hráčů. To nevyhnutelně znamená, že některá z utkání neskončí chycením zlatonky a o vítězství tak rozhodují pouze góly. Za každou výhru ve skupinové části se mužstvu započítávají dva body. Vítězství s více než 150 body přidá týmu dalších pět bodů, s více než 100 body tři body navíc a s více než 50 jeden bod. Pokud v bodování skupinové části nastane remíza, vítězem se stává mužstvo, kterému se v jeho zápasech podařilo nejčastěji – nebo nejrychleji – chytit zlatonku.

Šestnáct vítězných týmů je ohodnoceno a rozřazeno podle bodů, které získaly ve skupinové části. Tým s největším počtem bodů nastoupí proti týmu s nejnižším počtem bodů, druhý tým v pořadí proti předposlednímu a tak dále. Teoreticky by pak měly zbýt dvě nejlepší mužstva, která se spolu utkají ve finále.

Rozhodčí jmenuje MSKFV.

Neblaze proslulé turnaje

Žádné Famfrpálové mistrovství světa se neobejde bez malých konfliktů a potíží, některé však ostatní výrazně převyšují. O několika takových je pojednáno níže.

Útok vražedného lesa

Otřesné završení finále mezi Rumunskem a Novým Španělskem (dnes známým jako Mexiko) v roce 1809 vstoupilo do kouzelnické historie jako nejhorší ukázka vzteklého vyvádění, jakou kdy hráč předvedl. Spoluhráči Nika Nenada byli natolik znepokojení jeho zuřivými výbuchy během čtvrt- a semifinálových zápasů, že se pokusili přesvědčit svého trenéra, aby ho ve finále nechal střídat, kteroužto radu starý ambiciózní kouzelník bohužel ignoroval. Po zápase Nenadův spoluhráč Ivan Popa (držitel Mezinárodního kouzelnického řádu za zásluhy uděleného za záchranou činnost během nešťastné pohromy) učinil k mezinárodním vyšetřovatelům následující prohlášení: “V uplynulých týdnech jsme viděli Nika bít se do hlavy vlastním koštětem a podpálit si nohy v návalu frustrace. Já osobně jsem mu zabránil uškrtit dva rozhodčí. Ale co měl v plánu vyvést, když se pro nás bude finále vyvíjet špatně, to by mě ve snu nenapadlo. Chápejte, kdo by tohle čekal? Museli byste být stejně na hlavu padlí jako on.” O tom, jak přesně se Nenadovi podařilo zaklít celý les na okraji Západosibiřské roviny, se stále jen spekuluje, ačkoli koluje názor, že měl spolupachatele mezi nemorálními fanoušky a později mu bylo dokázáno zaplacení nemalé sumy místním černokněžníkům. Po dvou hodinách hry Rumunský tým prohrával a na hráčích už byla znát únava. Právě v tu chvíli Nenad úmyslně odpálil potlouk mimo stadion až do lesa za hřištěm. Následek byl okamžitý a zkázonosný. Stromy se probudily k životu, vyrvaly své kořeny ze země a pochodem vyrazili k tribunám, přičemž srovnaly se zemí vše, co jim stálo v cestě, a způsobily nesčetná zranění a několik úmrtí. Z famfrpálového zápasu se tak stal souboj člověka se stromem, který kouzelníci vyhráli až po sedmi hodinách tvrdého boje. Nenad nebyl soudně stíhán, jelikož byl brzy po útoku zabit jedním obzvláště násilnickým smrkem.

Turnaj, který si nikdo nepamatuje

MSKFV trvá na tom, že turnaj je konán každý čtvrtý rok už od roku 1473. To je důvod k hrdosti, jelikož to prokazuje, že skutečně nic – války, nepříznivé povětrnostní podmínky ani mudlovské zásahy – nemůže kouzelníkům zabránit v hraní famfrpálu. Je tu však jedna záhada obestírající klání v roce 1877. Nedá se pochybovat, že soutěž byla naplánována: místo bylo vybráno (poušť Ryn v Kazachstánu), propagační materiály připraveny, lístky prodány. V srpnu však kouzelnický svět náhle seznal, že si nikdo nevzpomíná, že by se byl turnaj kdy konal. Žádný držitel lístku ani hráč si nevybavoval jedinou hru. Avšak, z důvodů, kterým nikdo z nich nerozuměl, britský odrážeč Lucas Bargeworthy postrádal většinu svých zubů, kolena chytače Angeluse Peela se ohýbala na opačnou stranu a polovina Argentinského mužstva byla nalezena svázaná ve sklepě jisté putyky v Cardiffu. Co přesně se událo – nebo neudálo – v době turnaje, nebylo nikdy uspokojivě prokázáno. Teorie se různí a vysvětlují záhadu všelijak, od hromadného paměťového kouzla seslaného Frontou za osvobození skřetů (toho času velice aktivním hnutím přitahujícím mnoho nespokojených kouzelníků s anarchistickými sklony) až po vypuknutí epidemie mozkové kropenatky, prudce nakažlivého poddruhu běžné kropenatky, který způsobuje silnou dezorientaci a poškození paměti. Dle všeobecného názoru bylo na místě uspořádat turnaj znovu v roce 1878 a od té doby se Mistrovství skutečně koná každé čtyři roky, což má na svědomí lehkou anomálii v tom slavném “každé čtyři roky od roku 1473”.

Royston Idlewind a kamuflátory

V roce 1971 jmenovala MSKFV nového mezinárodního ředitele, australského čaroděje Roystona Idlewinda. I přes jeho minulost úspěšného hráče, jednoho z členů vítězného týmu z Mistrovství roku 1966, bylo Idlewindovo zvolení poněkud kontroverzní pro jeho nekompromisní přístup k dohledu nad davem – postojem nepochybně ovlivněným četnými kletbami, které si jako australský hvězdný chytač vytrpěl. Svým prohlášením, že zástupy diváků jsou “tím jediným, co na famfrpálu nemám rád” si Idlewind mnoho příznivců mezi fanoušky nezískal. Jejich pocity pak přerostly v nepokryté nepřátelství, když přikročil k zavedení několika nemilosrdných nařízení, z nichž nejhorší byl naprostý zákaz držení hůlek na stadionu, s výjimkou úředníků MSKFV. Mnoho fanoušků vyhrožovalo protestním bojkotem Famfrpálového mistrovství 1974, ale jelikož byly prázdné tribuny Idlewindovou skrytou touhou, jejich strategie neměla šanci na úspěch. Turnaj byl zahájen podle plánu a přestože návštěvnost byla menší, objev “kamuflátorů”, nových a neotřelých hudebních nástrojů, dokázal vše vynahradit a oživit každý zápas. Tyto pestrobarevné trubkovité předměty vyluzovaly nejrůznější povzbudivé výkřiky a vyfukovaly obláčky kouře v národních barvách. Jak soutěžní klání pokačovalo, kamuflátorové šílenství rostlo, stejně jako davy diváků. Když nadešel den finálového utkání Sýrie s Madagaskarem, byly tribuny napěchované rekordním počtem čarodějek a kouzelníků, z nichž každý třímal v rukou svůj vlastní kamuflátor. Když se v loži pro významné představitele a vysoké funkcionáře objevil Idlewind, všech deset tisíc kamuflátorů si hlasitě odfrklo a přeměnilo se zpět na hůlku, která se od začátku ukrývala v každém z nich. Ponížen hromadnou sabotáží jeho oblíbeného zákona Royston Idlewind okamžitě rezignoval na svou funkci. Dokonce i fanoušci poraženého týmu, Madagaskaru, měli tak co oslavovat po zbytek dlouhé a divoké noci.

Návrat Znamení zla

Pravděpodobně nejhůře se do dějin posledních staletí zapsalo Irsko – Bulharské finále Mistrovství světa z roku 1994, jež se konalo v anglickém Dartmooru. Během závěrečných oslav Irského triumfu propuklo neslýchané násilnické řádění, když přívrženci Lorda Voldemorta napadli ostatní čaroděje a unesli a mučili místní mudly. Poprvé po čtrnácti letech se na obloze objevilo Znamení zla, což způsobilo všeobecné pozdvižení a mělo za následek nejedno zranění. Po této události zahrnulo MSKFV Ministestvo kouzel tvrdou kritikou, soudě, že bezpečnostní opatření nebyla dostatečná vzhledem k nepopiratelné existenci radikálních čistokrevných tendencí ve Spojeném království. Royston Idlewind, tehdy již penzista, se odkudsi nakrátko vynořil, aby předal Dennímu věštci následující prohlášení: “Zákaz hůlek najednou nevypadá jako tak hloupý nápad, co?”

 

Originální text od J.K. Rowlingové. Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/history-of-the-quidditch-world-cup

[po změnách na Pottermore nedostupné]
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Tutanchanup

Podobné články

3 komentářů k Historie mistrovství světa ve famfrpálu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat