Sovy

Stará Britská pověra o tom, že vidět sovu za dne přináší smůlu, má své hluboké opodstatnění, neboť když už kouzelníci riskují prozrazení tím, že si posílají sovy za dne, musí se v jejich světě chystat něco opravdu dramatického. Mudlové potom mohou zažít neblahé následky, aniž by měli tušení, čehože vlastně to následky jsou.

Jakožto noční lovci se sovy mudlům nevyhnutelně jeví jako zlověstná stvoření, zatímco kouzelníci v nich už po mnohá staletí nachází oddané sluhy a pomocníky. Ačkoliv posílání zpráv na dlouhé vzdálenosti se dá vyřešit mnoha způsoby (včetně patronů, letaxového přášku a očarovaných předmětů, kterými mohou být zrcadla a dokonce i mince), zůstává věrná a spolehlivá sova nejpoužívanějším prostředkem mezi kouzelníky po celém světě.

Přednosti sov jako kurýrů jsou přesně ty, kvůli kterým se na ně mudlové dívají s nedůvěrou: jednají pod pokrývkou noci, ke které mudlové chovají podezřívavý odpor; mají výjimečně dobré noční vidění, jsou mrštné, pohybují se tiše, a v případě nouze umí být agresivní. Ve službách kouzelníků se vyskytuje tolik sov po celém světě, že lze v podstatě předpokládat, že každá, kterou spatříte, buďto patří k místní Soví poštovní službě, anebo je v soukromém vlastnictví kouzelníka či čarodějky.

Ať už je to proto, že mají vrozené pouto k magii (stejně jako jsou prasátka údajně naprosto nemagická), anebo proto, že jejich předkové byli po generace ochočováni a trénováni kouzelníky, takže zdědily vlastnosti, které to činí snadným, sovy se učí velmi rychle a dobře se jim daří v úkolu vyslídit a sledovat kouzelníka či čarodějku, kterým je dopis určený.

Mystické spojení, které mezi sebou má jméno a osoba, které patří, již dlouho chápou kouzelníci a čarodějky všech kultur. Přestože proces samotný zůstává záhadou i pro ty, kdo sovy cvičí, aby se mohly stát kouzelnickými mazlíčky anebo sovami poštovními, vypadá to, že si sovy dokáží spojit jméno s jeho majitelem a následně vysledovat danou čarodějku či čaroděje tam, kde se zrovna nachází. Sova nepotřebuje znát adresu, avšak čarodějky a kouzelníci je stejně píší na obálky dopisů už jen pro případ, že byla sova odchycena a dopis se dostal do jiných rukou.

Pokud si čarodějka nebo čaroděj nepřeje, aby mu byly posílány dopisy (anebo cokoliv jiného), on či ona se musí uchýlit k odpuzovacím, maskovacím či skrývacím kouzlům, kterých je celá řada. Je možné se chránit před veškerou korespondencí, anebo jen před tou, kterou nese určitá sova. Pokud je čarodějka či kouzelník skutečně odhodlán stát se nedostupným pro vytrvalého věřitele, bývalého přítele nebo přítelkyni, může vyzkoušet maskovací kouzlo na konkrétní osobu, kterýžto trik se dá však snadno obejít požádáním někoho jiného, aby sovu odeslal. Obecně vzato je potřeba velmi silného ochranného kouzla, a ochoty ošidit se o mnoho narozeninových přání, aby se jeden vyhnul pozornosti Soví pošty.

Vycvičené sovy jsou velmi drahé, takže je běžnou věcí, že kouzelnické rodiny sdílejí jednu rodinnou sovu nebo využívají pouze sov Poštovní služby.

Myšlenky J. K. Rowlingové

Má láska a fascinace sovami začala ještě dávno před tím, než mne napadl Harry Potter. Její začátky jsou vysledovatelné až k jedné plyšové sovičce, kterou mi udělala máma, když mi bylo šest nebo sedm, a kterou jsem naprosto zbožňovala.

Samozřejmě že sovy byly s magií spojovány již dlouho, a nalézají se v mnoha starých obrazech čarodějek a kouzelníků, hned po kočkách, které jsou čarodějnými zvířaty číslo jedna. Spojení sov s moudrostí pochází z dob starých římanů, kde byly symbolem Minervy, bohyně moudrosti.

Druhy sov vyskytujících se v Harrym Potterovi jsou výr velký (velká, střapatá a divoce vypadající, ve vlastnictví Draca Malfoye); sýček obecný (maličká, roztomilá, ačkoliv možná ne tolik působivá, jako třeba Papušík Rona Weasleyho); a sovice sněžní, v angličtině také známá jako sova přízračná (Harryho Hedvika).

Při popisu Hedviky jsem se dopustila několika základních omylů. Za prvé, sovice sněžní létají za dne. Za druhé, jsou prakticky němé, takže Hedvičino houkání a souhlasné a uklidňující štěbetání berte jako součást jejích magií obohacených vlastností. A za třetí, jak mi nespočetně milovníků sov a odborníků z počátků dobromyslně psalo, sovy nejí slaninu (Hedvika si totiž užívá kousky slaniny, když přináší ranní poštu).

Když jsem vymýšlela Errol, starou, utrápenou a opotřebovanou rodinnou sovu Weasleyů, měla jsem před sebou obrázek, který jsem, myslím, někde kdysi dávno viděla, na kterém byla velmi legrační, velká, načechraná, šedá a zmateně vypadající sova, jejíž druh jsem nikdy nezjistila. Dokonce jsem přemítala nad tím, jestli byl ten obrázek vůbec skutečný, anebo si ho moje fantazie přizpůsobila. Proto mne neskutečně potěšilo, když jsem při své první návštěvě voliér Leavesdenských ateliérů, kde probíhalo natáčení Harryho Pottera a Kamene mudrců, nakoukla za roh a spatřila řadu velkých, šedých, načechraných a zmateně vypadajících sov opětujících můj pohled, z nichž každá byla přesnou replikou onoho napůl zapomenutého obrázku, o kterém jsem si už myslela, že jsem si ho možná vymyslela. Všechny hrály Errol, a všechny byly puštíky vousatými.

 

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/owls
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Teki

Podobné články

3 komentářů k Sovy

Napsat komentář: Tutanchanup Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *