Patronovo zaklínadlo

Patronovo zaklínadlo je nejproslulejší (a proslule obtížné) obranné kouzlo. Cílem je vytvořit stříbrnobílého ochránce či strážce, jenž na sebe vezme podobu zvířete. Přesná podoba patrona nebude zřetelná do té doby, než se kouzlo podaří správně vyvolat. Jako jedno z nejmocnějších ochranných kouzel, která jsou kouzelníkům známa, lze patrona rovněž využít coby doručovatele zpráv mezi čaroději. Jakožto ryzí, ochranné kouzelné soustředění štěstí a naděje (při tvorbě kouzla je nezbytné vybavit si jednu šťastnou vzpomínku) je toto zaklínadlo jediné účinné proti mozkomorům. Většina čarodějek a čarodějů není schopna patrona vytvořit a proto je patron všeobecně považován za důkaz nadprůměrných magických schopností.

Některé čarodějky a čarodějové mohou vyčarovat neúplného patrona, jenž připomíná obláčky stříbrné páry či kouře. V nějakých případech si mohou kouzelníci zvolit vyčarovat neúplného patrona úmyslně, aby tak utajili jeho pravou podobu (například Remus Lupin se obává, že jeho fyzický patron odhaluje příliš mnoho.) Neúplný Patron opravdovým patronem není a  přestože určitou omezenou ochranu poskytne, nemůže nabídnout plnou ochrannou sílu úplného patrona, jenž má podobu a podstatu zvířete.

Patronovo zaklínadlo je jedno z nejstarších kouzel a objevuje se v mnoha aspektech brzké magie. I přes časté spojování s těmi, kdo bojují z ušlechtilých a vznešených důvodů (ty, kteří byli schopni vyčarovat úplného patrona často zvolili za vysoce postavené členy Starostolce a ministerstva kouzel), není patron černokněžníkům zcela neznám. Ačkoli tedy panuje rozšířené a oprávněné přesvědčení, že kouzelník, jenž není čistého srdce nemůže vykouzlit zdařilého patrona (nejznámější příklad opačného účinku zaklínadla je zlý kouzelník Raczidian, který byl pohlcen larvami), vzácných několik čarodějek a kouzelníků s pochybnou morálkou uspělo ve vytvoření tohoto kouzla (Dolores Umbridgeová, například, je schopná vyčarovat patrona v podobě kočky, aby se ochránila před mozkomory). Možná je to tak, že opravdová a neotřesitelná víra v správnost svých činů může zastoupit potřebné štěstí.  Nicméně většina mužů a žen, kteří se stanou proti účinkům temných bytostí, s nimiž se často spojují, imunní, pohlíží na patrona jako na zbytečné kouzlo.

Doposud nebyl žádný spolehlivý systém na předvídání podoby individuálního patrona vynalezen, ačkoli velký badatel v oblasti zaklínadel, profesor Catullus Cetka1, působící v osmnáctém století, předložil jisté principy, jež jsou obecně přijímané jako správné.

Patron, podle Cetky, představuje to, co je ukryté a neznámé, avšak nezbytné pro osobnost. „Jelikož je evidentní,“ píše ve svém mistrovském díle „Zaklínadla obrany a odstrašování“:

“… že člověk, který se střetne s nelidským zlem, jakým je mozkomor, musí sáhnout po východisku, které nikdy nepotřeboval, a patron je probuzené skryté já, jež nečinně leží, dokud není potřeba, avšak musí teď být přivedeno na světlo…”

Zde, říká Cetka, je vysvětlení vzhledu patronů v podobě, jakou jejich stvořitelé nemuseli očekávat, s nimiž se nikdy necítili zcela spřízněni, či (ve výjimečných případech) je nemuseli dokonce ani rozpoznat.

Cetka se zaměřuje na téma těch neobvyklých kouzelníků a čarodějek, kteří vyvolávají Patrona ve formě jejich oblíbeného zvířete.

„Věřím, že takový Patron je ukazatel posedlosti či výstřednosti. Můžeme tu mít čaroděje, jenž není schopen skrýt své esenciální já v běžném životě, který může mít sklony k tomu, co ostatní raději zatajují.  Ať už je podoba Patrona jakákoli, doporučuji vám projevit respekt a příležitostně i opatrnost těm čarodějkám a kouzelníkům, kteří vyvolávají patrony podle svého výběru.“

Patronova podoba se může změnit během čarodějova či čarodějčina života. Ztráta blízké osoby, zamilovanost nebo změny čarodějovy osobnosti jsou známé příčiny této proměny. Tímto způsobem se tedy patron Nymfadory Tonksové změnil ze zajíce na vlka (nikoli vlkodlaka), když se zamilovala do Remuse Lupina. Někteří kouzelníci nedokáží patrona vyvolat  vůbec, dokud nejsou podrobeni nějakému druhu psychického šoku.

Je obvyklé, ale ne nevyhnutelné, aby na sebe patron vzal podobu zvířete nacházejícího se v rodné zemi čaroděje, jenž patrona vyčaruje. Dáno jejich dlouhým soužitím s lidmi není nejspíš překvapující, že mezi nejběžnější patrony (ačkoli musíme brát na zřetel, že jakýkoli fyzický patron je vysoce neobvyklý) patří psi, kočky a koně. Nicméně každý patron je jedinečný stejně jako jeho stvořitel a je známo, že dokonce i identická dvojčata vyčarovala velice rozdílné patrony.

Patroni, kteří na sebe berou podobu vyhynulého zvířete, jsou sice vzácní, ale ne úplně neznámí. Je podivné, že i přes jejich dlouhou spolupráci s kouzelnictvem, jsou soví patronové neobvyklí. Mezi všemi možnými patrony jsou nejnezvyklejší taková magická stvoření jako draci, testrálové a fénixové. Nesmíme však zapomenout, že jeden z nejslavnějších patronů všech dob byla malá myš, patřící legendárnímu čaroději Illyiusovi, který ji sám a bez pomoci použil k zadržení útoku celé armády mozkomorů. I přesto, že ojedinělý a magický patron neoddiskutovatelně odráží neobvyklou osobnost, nemusí to nutně znamenat, že je mocnější ani že zaznamená větší úspěch při ochraně toho, jenž jej sešle.

Poznámka k překladu:
1) Originál Catullus Spangle, poznámka Bertieho

 

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/patronus-charm
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Tutanchanup

Podobné články

22 komentářů k Patronovo zaklínadlo

Napsat komentář: Bertie Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *