Vernon a Petunie Dursleyovi

Harryho teta a strýc se potkali v práci. Petunie Evansová, už navždy roztrpčená faktem, že si její rodiče zjevně váží víc její kouzelnické sestry než jí, opustila Cokeworth a zapsala se do kurzu psaní v Londýně. Ten ji dovedl až k práci v kanceláři, kde potkala neobyčejně nekouzelnického, tvrdohlavého a materialistického Verona Dursleyho. Ač byl tlustý a scházel mu krk, stal se tenhle mladý manažer pro Petunii ideálem mužnosti. Nejen že opětoval její romantické touhy, byl také dokonale normální. Měl správné auto, toužil dělat naprosto běžné věci a poté co ji vzal na několik těžkopádných schůzek, během nichž mluvil převážně o sobě a svých předvídatelných názorech na svět, začala Petunie snít o chvíli, kdy jí navlékne snubní prstýnek.

Když ji Vernon požádal o ruku, společensky naprosto korektně, klečeje na jednom koleni v obýváku svojí matky, Petunie bez váhání souhlasila. Její štěstí kazila jen jedna maličkost – obavy z toho, co nový snoubenec řekne na její sestru, která právě dokončovala studium na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Vernon byl schopný opovrhovat i lidmi, kteří nosí hnědé boty k černému obleku; co si pomyslí o mladé ženě, která se povětšinu času obléká do dlouhých hábitů a čaruje, to si mohla Petunie jen těžko domýšlet.

Pravdu přiznala jednoho deštivého dne při návratu z kina, když seděli ve Vernonově tmavém autě a pozorovali stánek rychlého občerstvení, kde jim Vernon právě koupil večeři. Vernon byl, jak Petunie čekala, hluboce šokován; nicméně blahosklonně prohlásil, že by se na ni nemohl zlobit za to, že má za sestru podivíské monstrum, a Petunie se na něj s vděčností vrhla tak vášnivě, až upustil svou obalovanou klobásu.

První setkání Lily, jejího přítele Jamese Pottera a zasnoubeného páru se příliš nepovedlo a vzájemná blízkost odtud letěla střemhlav pryč. James měl z Vernona legraci a udělal tu chybu, že to dal najevo. Vernon se uvolil projevit mu náklonnost a zeptal se, v jakém jezdí autě. James mu popsal svoje závodní koště. Vernon se nahlas vyjádřil, že kouzelníci nejspíš musí žít ze státních dávek. James mu pověděl o Gringottových a jmění ve zlatě, které mu tam rodiče uschovali. Vernon si nebyl jistý, jestli si z něj Potter střílí nebo ne, a navztekal se. Večer skončil tím, že se Vernon s Petunií rozzuřeně vyřítili z restaurace, zatímco Lily propukala v pláč a James (který se za sebe trochu styděl) slíbil, že to s Vernonem při nejbližší příležitosti urovná.

To se však nikdy nestalo. Petunie nechtěla, aby ji šla Lily za družičku, protože už ji unavovalo být pořád v jejím stínu. Lily to ranilo. Na svatební hostině Vernon odmítl s Jamesem mluvit, ale když byl mimo jeho doslech, popsal ho jako “něco na styl amatérského iluzionisty”. Jakmile se vzali, začala se Petunie stále víc podobat Vernonovi. Milovala jejich spořádaný čtvercový dům číslo čtyři v Zobí ulici. Obrnila se proti věcem, které se chovaly divně, čajovým konvicím, které začaly znenadání popiskovat melodie, když kolem nich prošla, a dlouhým rozhovorům o věcech, kterým nerozuměla a které obsahovaly slova jako “famfrpál” nebo “přeměňování”. Spolu s Vernonem se rozhodli nepřijít na Lilyinu a Jamesovu svatbu. Poslední dopis, který od Lily a Jamese obdrželi, bylo oznámení narození malého Harryho, který Petunie po jednom zvláště opovržlivém pohledu hodila do odpadkového koše.

I když Petunie vyrůstala vedle čarodějky, věděla toho o kouzlech pozoruhodně málo. Sdílela s Vernonem scestný názor, že budou schopni z dostat magii z Harryho ven, a při pokusu uniknout dopisům, které přicházely z Bradavic na Harryho jedenácté narozeniny, se uchýlila spolu s manželem ke staré pověře, že čarodějnice nemohou překročit vodu. Protože v dětství často vídala Lily skákat přes potoky a přebíhat po nad vodu čnících kamenech, nemohla být překvapená, když Hagridovi nedělalo žádný problém najít si cestu k chatrči na útesu přes rozbouřené moře.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/vernon-and-petunia-dursley
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým